Medal of Honor: Pacific Assault
Po většinu hry se mise odehrávají v prostředí džungle, ať už jde o atol Makin, Guadalcanal nebo obecné prostředí „tam někde“ (pár misí skutečně není místopisně jakkoliv uvedeno). Už mnohokrát jsem uvažoval nad tím, proč se vývojáři zuby nehty drží džungle jako nového herního hitu. Ano, lze vytvořit nádherná prostředí a v PA se skutečně podařilo napodobit zarostlé kouty nádherným způsobem, nicméně hratelnost nevyhnutelně trpí.
Mise jsou rozděleny na menší úseky, především kvůli systému léčení, o kterém si povíme za chvíli. Během každého kusu je cíl prakticky stejný s různými obměnami ve slovním zadání – projít koridorem v džungli, vybít náhle se objevující nepřátele a zničit danou artilerii/muniční sklad/radiovou věž. Samozřejmou variací je pak hlídání získaných postů. Jedná se o další designérskou chybu, kterou autoři příliš nedomysleli. Útočné mise jsou alespoň chvílemi opravdu adrenalinové a boj ubíhá dobrým tempem, ale v momentě, kdy je hráč nucen pouze odstřelovat nabíhající vlny Japonců a zoufat si nad nemohoucností vlastních zbraní, něco není v pořádku.
Podobný problém představují noční mise. Sice se jimi obohacuje různorodost prostředí, ale nepřátelé jednoduše v džungli nejsou vidět! Vidět je stěží na cestu, natožpak na nepřátele, kteří zcela splývají s prostředím – nějakou záhadou vás však oni vidí dobře a tak brzy zemřete. A znovu. A zase… PA je hra, která neodpouští chyby a zaváhání, což bych normálně vítal, ale někdy je to hodně zoufalé. Pokud boj plyne v pohodě a nezabíjí vás zrovna neviditelný nepřítel, atmosféra je výborná a hratelnost zrovna tak. Ale příliš často zde musí hráč zemřít naprosto zbytečně kvůli nedomyšleným částem hry.
Jednou z nich je nevyváženost zbraní. Už dlouho se mi nestalo, že bych doslova nesnášel zbraně v akční hře, ovšem v PA jsem měl přesně tento pocit. Jsou slabé, nepřesné a nabíjí se neskutečně dlouho. Objeví se jistě argumenty, že jde o realistický prvek, ten se ovšem v tomto případě neslučuje s hratelností.
Tempo hry se zbytečně zpomaluje a obrovský potenciál jde často vniveč. Největší chybou PA je styl, kterým se nepřátelé objevují na scéně. Nerozumím logice, která stále nutí vývojáře používat podobné podvody na hráče, ale v 90% hry se nepřátelé na svém místě objeví teprve po projití místem, které aktivuje skript. Na tom v zásadě není nic špatného, proč vykreslovat zbytečné polygony, ale ony aktivační body jsou umístěny skutečně zle. Vběhnete do vesnice, kde není ani noha a vydáte se do jedné z chatrčí. V momentě projití dveřmi se objeví VŠUDE kolem desítky nadržených Japonců s Arisakami a nastává peklo.
Zajímavou novinkou a změnou proti normálu je v PA systém léčení. Klasické lékárničky jsou tvrdě nedostatkové zboží, za celou hru je spočítáte na prstech obou rukou a objevují se jen v těch nejdrsnějších momentech. Při běžném hraní je třeba spoléhat se na medika, který dovede v každé úrovni několikrát poskytnout vyléčení zpět na maximální hodnotu zdraví. Počet léčení se odvíjí od zvolené obtížnosti - například ve zcela nehratelném „realistic“ jde medik zavolat dvakrát, na medium čtyřikrát.
Nový Medal of Honor je kontroverzní hra každým coulem. Nádherně vypadá a kvalitou produkce silně konkuruje hollywoodským filmům. Na druhou stranu je hratelnost neustále sabotována řadou větších nebo menších chyb, mezi kterými dominuje zastaralý a hloupý systém objevování se nepřátel.
Kdyby byly mise více variabilní, hráč měl možnost postupovat jinak než jasně nalinkovanou cestičkou, odpadly by potíže s podvádějící umělou inteligencí a zmizela by řada podružných chyb, byl by PA skutečně skvělou hrou. Takhle jednoduše nedosahuje kvality, která by zaručila zábavu pro každého. Kdybych nemusel na hru psát recenzi, mnohokrát bych ji kvůli frustrujícím pasážím dávno odinstaloval v zájmu vlastního klidu. Myslím, že není třeba dodávat cokoliv dalšího.